Lucasův dům

Poté co se stalo s minulým démonem, co se měl soustředit na elementály, jsem se sem měla přesunout já. Otec mi sehnal tělo, takže jsem mohla normálně existovat. Byla jsem s tou dívkou celkem spokojená, problém byl v tom, že byla až moc tvrdohlavá. A silná. Inu, pořád to byla upírka. I když teď s částečně vygumovanou palicí. Občas jsem cítila, že se snažila vzít si nadvládu ode mě, většinou se to ale dalo potlačit.
Na elementály jsem neměla být sama, otec mi dal posilu. A kdo to byl? Dariusův bratr. Nezradil nás náhodou Darius? Nepřeběhl? Hm? Očividně má zradu v krvi..proč věřit někomu dalšího z jeho rodu? Hmmmm? Zkoušela jsem navrhovat, aby jsme se ho zbavili, ale otec byl jiného názoru. Prý potřebuje nového démona, který bude silou alespoň trochu podobný. A prý se pokusí Daria získat nějak zpět..ah, moc odbočuji.
Inu, zpět k tématu..byla jsem vůbec u tématu? Hih.
Opřela jsem se o strom a špičkou nohy jsem kopala do kořenů. Nijak silně, jen tak, že se po chvíli začala odloupávat kůra.
Chtěla jsem poznat ty elementály, zajímalo mě co to je za osůbky..něco málo jsem o nich věděla..ale z doslechu to nikdy není ono. Znovu jsem kopla do kořene a ucítila jsem prasknutí. Udiveně jsem koukla dolů, kořen křupl. "Ups.." Zamumlala jsem si pro sebe a chvíli na něj koukala s vyšpulenými rty. Nevadí. Fajn. Kde jsme to byli? Ach, ano..jdeme za elementály, musíme se seznámit!
Pomalým krokem jsem došla na kraj lesa, a zadívala se na dům. Z kapsy na zadku jsem vytáhla lízátko a vrazila ho do pusy. Zaujatě jsem si domeček prohlížela..kdo všechno že tam bydlí? Nah, zjistíme..JDE SE NA NÁVŠTĚVU! Určitě se mi všichni rádi představí..ne?
Došla jsem tedy před dům a bez většího přemýšlení jsem zaklepala na dveře, ruce jsem spojila za zády a vyhnula jeden bok na levou stranu, hlavu pak otočila k pravému rameni. "Haloooo? Elementálové, jdu se představit!" Zapištila jsem nepříjemným hláskem, čekaje kdo vykoukne.

Za dveřmi jsem uslyšela vrzání. Takže byli doma! Aspoň někdo. "Halooooooo...!" Zakvílela jsem znovu,doufaje, že někdo hned odpoví. V nadšeném očekávání odpovědi jsem se opřela o dveře horní částí těla a zatajila dech, poslouchala jsem co se za dveřmi šustne. Nikdo neotevřel. Bohužel. Ale odpověděl! A nezněl vůbec šťastně, že mě slyší!
Zatvářila jsem se nespokojeně. "To není hezké přivítání, snažím se být milá než vám ublížím!" Zapištěla jsem znovu a ještě chvíli čekala. Stáhla jsem se o pár kroků dozadu, a všimla jsem si smajlíka namalovaného na bílých dveřích. Natáhla jsem ruku a trochu se pokusila malůvku rozmánout. Pár drobných částeček mi ulpělo na ukazováku. Přičichla jsem si. Krev? Chm. "Hej!...Hezká výzdoba na těch dveřích!" Zahoukala jsem znovu.
Okamžik jsem stála a čekala..pak jsem se rozhodla, že trpělivost je u konce. "Ty neotevřeš, že ne?" Promluvila jsem, pak se zašklebila. Pevně jsem skousla čelist, křupnutí lízátka bylo určitě slyšet i za dveřmi. Přeci to nevyhodím, ne? Polkla jsem lízátko a vyhodila tyčku. Pak jsem si couvla ještě o pár metrů vzad. Pak jsem vyrazila proti nim a vší svojí silou, které nebylo zrovna málo, jsem levou nohou kopla do dveří poblíže kliky. Dveře se rozletěly, a za nimi stál ten neruda co předtím mluvil. Nepříjemný, zlověstný úsměv mi pomohl vycenit zuby. Tohle jsem si chtěla užít. Stejně jako zatím každou moji misi. Vyrazila jsem proti němu, dala jsem do toho všechno co jsem měla. Během ani ne vteřiny jsem byla u něj, držela jsem ho za krk a tiskla na stěnu. Byl sice vyšší než já, ale díky svojí síle jsem byla schopná ho zvednout aspoň trochu do vzduchu. "Tohle mohlo být mnohem příjemnější setkání, Lucasy." Promluvila jsem, teď už drsným, chladným hlasem, předtím, než jsem zabrala a hodila s ním vší silou za sebe. Lucas proletěl dveřmi ven na silnici a já šla hned za ním.

Minuty se změnili na sekundy.. než se hlásek za dveřmi ozval každá možná myšlenka napadala Lucase že ač je kdokoliv za dveřmi... že to bude určitě nový démon. Už už se chtěl otočit aby šel pro ... už dokonce zvažoval i Darga když se hlas ozval znova. TO halooo by se dalo ještě vzít že může být opilá. Ale to druhé? To už bylo více než jasné o co jde.
Sevřel ruku v pěst "kruci.." Už začal uvažovat jak z tohoto ven.
Mezitím z krbu ještě více zajiskřil ohěn. Barbas ne.... Lina taky ne... Zaira už vůbec ne..... zavrtí nad tím hlavou. Prozatím byl až moc ... zaslepmný minulostí se dá říct, aby volal pro Darga... který by asi možná i přišel jen aby viděl co chce Lucas když jejich komunikace je prakticky na nulové úrovni.
Na chvíli se zamyslel, takže až když se zeptala zda neotevře tak ho to vrátilo zpět do reality. Překvapeně zavrtí hlavou. Ovšem pro jistotu ustoupil o pár kroků do zadu. Jak se zdálo udělal dobře kdyby to neudělal dostal by pořádnou facku dveřma. To by bylo.. sic ovládá ohěn přeci jen je stále člověk.
Ruce mu vzpláli ohněm jakmile je uviděl... na první pohled nevinná dívka..ale jak se zdálo tak pod kůži zkažená. Než stihl něco udělat byl přitisklý na stěně "pust mě.." zavrčí. Jistým stylem se mu přání splnilo. Rozplácl se na zemi venku. Mezitím Laux může slyšet praskání v krbu .. a pokud se otočí tak kus ohně se rozletěl proti ní. Lucas zatím vstal.

Jak si přeješ.. Proběhlo mi jen hlavou, když mi řekl, ať ho pustím. Odletěl tedy o kousek pryč, já šla hned za ním. Zorničky jsem měla roztažené tak, že celé mé oko působilo černé. Bavila jsem se, milovala jsem to a užívala jsem si to. Užívala jsem si lov natolik, že jsem ani moc nevnímala okolí, a proto jsem dostala ránu ohnivou koulí nebo co to bylo, co letěla z krbu. Chytila mi mikina a já nespokojeně zasyčela, rychle jsem se to snažila uhasit, ale oheň byl rychlý, takže jsem nakonec prostě shodila mikinu a zadupala ji. Odehrálo se to celkem rychle, takže mi Lucas ještě neutekl. "Tyy...Ta byla moje oblíbená!" Zašklebila jsem se na něho, ještě před tím, než jsem po něm dravě skočila. Pokusila jsem se ho přišpendlit k zemi, abych nad ním měla větší kontrolu. Ale neměla jsem štěstí. Nakonec jsem se rozhodla pro tvrdý úder vedený na hlavu, a další na krk.

Hlava mu začala pracovat okamžitě jakmile začal ten boj. Nevypadá to že pořádně vnímá okolí... Vypadá to že vnímá jen toho s kým bojuje Aspon to tak vypadá.. Ač se mu to nelíbilo utéct nemohl. I kdyby se mu to podařilo zbytek elementálů by tohle stvoření podřezalo ve spánku a to přece nepotřebjeme aby se po světě začali pohybovat nějací elementáli kteří nevědí o co go.
Vydechl a pohledem sjel dům. Barbas je v támhle tom..ten mi moc nepomůže.... je jenom jedna možnost. Něvěřím že to chci udělat napadlo a zamračil se. "Jo? těd mikina příště ty" zamračí se. Přesto že ohěn ovládal musel kontrolovat své emoce. Pokud se moc naštve může se snadno stát že se mu vytrhne z kontroly. Omylem spálit dům do základu by totiž taky nebylo zrovna dobré.
Lusknutím prstu poslal další ohnivé koule na tu dívku. Ovšem ona byla až moc rychlá. Stihl ji sice uhnout aby neskončil na zemi. Ale tvrdý úder do hlavy schytal. Bylo to jako kdyby narazil hlavou do velkého zvonu. Mávl rukou a poslal ohnivý proud který ovšem minul a narazil na jedno z oken. Otázkou bylo bylo to naschvál nebo důsledek rány? Naneštěstí ránu do krku schytal taky a to už spadl na zem. Ruce mu začali hodně jiskřit.

Ležela jsem u sebe na posteli se zkříženýma nohama a jednou rukou za hlavou, přičemž tou druhou jsem si držela knížku, kterou jsem si četla. Dargo někde lítal a zbytek byl tak různě. Lina asi byla s Marcusem, Dasheen s Lucasem a Barbas doma. A zbytek asi taky nebo možná odešli, netuším, už celkem dlouho jsem byla u sebe v pokoji totiž. Byl docela klídek, od té doby, co jsme se zbavili jednoho démona. Věděla jsem, že má přijít další, ale nikdo nevěděl, jak hrozný bude a kdy přijde. No, asi hodně a brzy.
Ještě tak deset minut jsem si četla svou oblíbenou knížku a taky jedinou, kterou jsem si vzala s sebou od té doby, co jsem sem vyrazila. To už byl taky celkem velký kus času a hlavně těch zážitků, co se za tu dobu stalo. Hm, to asi jen tak někdo nezažije. Jenže pak jsem uslyšela nějakou dost velkou ránu odzdola. Tiše jsem vydechla, knížku zaklapla a odložila a vyšvihla se z postele na nohy. Ještě chvilku jsem stála, jestli neuslyším další zvuky a měla jsem pocit, že nějaké ano. Zvědavě jsem nadzvedla obočí, vyšla z pokoje a tiše scházela schody, které mě dělily od spodního patra. Pouze hlavou jsem vykoukla na chodbu a rozhlédla se, než mi skoro vyletěly oči z důlků. Vchodové dveře tam nebyly, v krbu praskalo jako by někdo chtěl, ať uhoříme a venku bylo nějaké děvče, které asi trochu úspěšně bilo Lucase, který byl na zemi s jiskřícími rukami. Nepříjemně se mi sevřelo břicho. Tak nám osud, teda osud. Ono přeci existuje to podsvětí! Prostě nám Satan poslal démonku. Jestli to tedy existuje. Prostě démon pomlčka dívka. Možná by i vypadala celkem sympaticky, kdyby nebyla několik desítek nebo stovek let starý démon, který umí tak stopadesát chvatů a kouzel. Teda jestli je jako Dargo a Barbas, což předpokládám, že jo.
Kdybych zde mohla využít své diplomatické já, tak bych to upřímně udělala mnohem radši, než to, co asi půjdu udělat teď. Sic jsem za tu dobu měla něco natrénováno, jenže Dargo tam byl vždycky jako ta opora a podpora, trénovala jsem totiž hlavně s ním. No a teď tu nebyl a byl tu sice taky démon, ale ten by byl lepší asi mrtvý, jak tak chytře hádám.
Tak či tak jsem prostě vystoupila ze své komfortní zóny, která se skládala ze schodů za rohem a vešla na chodbu. Snažila jsem se jít opravdu tiše, i když rychle, takže ti dva zaujatí bojem si mě zatím nemuseli všimnout nebo taky mohli, já se modlila proto, aby ne. No a když jsem stála mezi dveřmi. Teda, mezi futrama bez dveří, tak jsem před sebe dala ruce a pokusila se z nich vyvinout jakýsi vítr proti té démonce, která stála kousek ode mě. Netušila jsem, jak přesně to zafunguje nebo ne. Jako trénovala jsem na Dargovi, ač často nerada, protože jsem se bála, že mu ublížím (což asi nebylo tak reálné, ale chápete, ne), ale i tak jsem se momentálně pokusila zabrat co nejvíce jsem v danou chvíli mohla a jen jsem si přála, ať to aspoň v něčem Lucasovi pomůže. Bych se ho nejradši zeptala, jak na tom je, jenže to jsem ještě v zápalu boji nemohla, kdybych o kousek ubrala svoji soustředěnost, nemuselo by to být ono. To ještě chtělo trénink, ostatně jako většina věcí, která se týkala mé magie a boje.

Po jeho slovech jsem dostala záchvat smíchu. Když jsem se dosmála, dostala jsem ze sebe jen stručné. "Do toho." A znovu vypálila po něm. Zvedl se a hodil po mě pár ohnivých koulí, těm jsem se ale naprosto bez potíží vyhnula a podařilo se mi zaútočit. Rána na hlavu, pak na krk. A Lucas ležel na zemi. Obkročmo jsem si mu sedla na hruď a roztomile se usmála. Julliete byla hladová, jak jen upír může být, takže jsem se rozhodla jí alespoň v něčem vyhovět. Sehnula jsem se k elementálovi, kterého jsem tam držela vší silou. "Trochu to štípne." Zašeptala jsem mu s mítným uchechtnutím, než jsem se mu zakousla do krku. Začala jsem pít. Nebo jsem se o to alespoň pokusila, dostala jsem lok, možná dva a najednou jsem se vznesla a letěla jsem poti stromům, těm jsem se za letu bohužel nevyhnula, a tak jsem letěla proti koruně stromu. Proletěla jsem větvemi a dobitá spadla na zem. Z ruky mi tekla krev a měla jsem odřenou tvář. Nenávistně jsem se zadívala na dívčinu co stála za Lucasem, a která mi letecký den umožnila. Vycenila jsem zakrvavené tesáky a zasyčela jsem na ni. Rozeběhla jsem se proti ní. Nehodlala jsem ji nechat mi to zmařit. Skoro se mi podařilo sundat Lucase, a tuhle šanci nenechám utéct!
Neřekla jsem ani půl slova, a vší silou jsem do ní strčila, abych se jí alespoň na malou chvíli zbavila. Ačkoli asi nedostane takovou ránu jako jsem dostala já. Pak jsem se znovu vrhnula po Lucasovi, který se pomalu sbíral ze země.

Tohle bylo moc divné..tak rychlého démona ještě neviděl..Byla snad možnost že .Satan poslal upíra? To stvoření je očividně zná..takže to random hladový upír být nemůže. Ovšem tohle vypadalo blbě hodně blbě.
"Sl...slez ze mě" zavrčí a snaží se jí ze sebe dostat. Ale to co udělala tak ztuhl.. Začala z něj pít. Díky bohu za chvílí.. náhle odlétla, překvapeně zamrkal byl tu jen jeden elementál který tohle dokázal. Chtěl se zvednout hned ale jeho tělo jakoby ho neposlouchalo.
Sevřel ruku v pěst a začal se zvedat, koutkem oka se mu už podařilo zaznamenat Zairu. Pak vykulí oči když to vidí. "ZAIRO!" vyšlo z něj docela hlasitě. Viděl mírně rozmazaně, ale to mu bylo jedno. Každý kdo znal Lucase věděl že jeho slabina jsou ostatní. Poprvé po dlouhé době... také díky zranění mu bylo jedno co udělal. Věděl že to stvoření už běží proti němu. Celé jeho tělo bylo náhle pokryto plamenem a on se sám rozběhl proti Laux. "...Zairo... Darga.." Naneštstí všichni věděli jak na tom s Dargem je..takže když už řekl tohle.... muselo být jasné Zaiře že tohle je vážné.

Ještě než jsem použila svoje tlapičky, abych se pokusila větříčkem tu démonku odfouknout, tak jsem zjistila, že to asi nebude až tak démonka jako spíš upírka? Pila z Lucase?! Jenže ne moc dlouho, neboť jsem se tam objevila a opravdu ji odfoukla. Ouuu, fakticky se proletěla a dopadla na zem alespoň trochu odřená. Hezky pěkně, Zairuš. Musela jsem samu sebe pochválit, jako kdybych právě překonala světový rekord, než se upírka zvedla a celá krvavá se rozeběhla proti mně. To mě ty pochvaly přešly.
Ok, příště ji musím do těch korun stromů nějak zamotat. Pomyslela jsem si pro sebe, když jsem ležela na zemi. A Dargo se mnou bude muset házet sem a tam, ať si na takové pády zvyknu. Upřímně mi teď chvilku trvalo, než jsem se zvedla, ale další útoky nepřicházely, tak jsem se zvedla do sedu. No, protože se zase rozběhla po Lucovi, proto jsem teď byla v klidu, to znamenalo, že měla velký zájem ho skolit. Není divu, když teď byl z nás 5 poměrně nejsilnější a jí se dařilo. Jediné, co jsem ještě slyšela, ať zavolám Darga. Lucas od něho chce pomoci? Vždyť ho nenávidí. Tohle asi fakt bude vážný a malinko to nedáváme.
A tak jsem z kapsy vytáhla telefon. No kurňa, křupnul mi displej! Koukala jsem na svůj mobil naštvaně, ale rychle jsem se snažila vytočit Darga, zatímco se z Lucase stal hořící člověk a rozbíhal se proti té upírce. Jo, to je tady na denním pořádku, pohodka.
"Dargo, Lucasův dům, hned, prosím." Zakvíkala jsem ještě trochu lapajíc po dechu z toho, co se teď děje a ihned to típla. Věděla jsem, že když budu naléhavá, tak si Dargo pospíší a upírku minimálně vyženeme. Ve třech už by to bylo celkem blbý, kdyby ne. No, teď jsem trochu nevěděla, co dělat a tak jsem jen sledovala jejich střet a nabírala síly na další útok. I když, jak odolat hořícímu člověku? Se tu ještě něco přiučím.

"Co vyvádíš? Se musí taky někdy proletět ne? Okusila vlastní medicínu!" Začala jsem se hystericky smát. Pak jsem se nadechla vydechla a s úsměvem sledovala, jak začala Zaira vytahovat mobil. Zasmála jsem se a šla jsem znovu proti Lucasovi, který se mezitím zvedl ze země...a udělal ze sebe pochodeň. Okamžik mě to zarazilo, ale nakonec jsem se vzpamatovala, když proti mě běžel, uskočila jsem od něho stranou a svižně se dostala za něj, jen abych ho mohla kopnout do zad. Kopla jsem hodně silně, takže díky mě v tom jak byl rozběhlý zakopl, a spadl. "Hahaha! Tak se zvedni! Pokračujeme!" Vřískala jsem po něm natěšeně, ale nic se nedělo. Nezvedal se. Že by?
Pomalým krůčkem jsem došla k tělu, které jen nehybně leželo na zemi. Plamínky slábly. Dřepla jsem si, abych viděla do tváře. Spadl hlavou na kámen. "Jejda." Uchechtla jsem se a ačala jsem se znovu smát. "Zairo, myslím, že Darius už Lucasovi nepomůže!" Znovu jsem se začala smát, pak jsem šla naproti jí.

Pro jednou jsem neseděl dole ve sklepě, ale byl jsem v klidu ve městě a užíval si klid. Jo, opravdu jsem se chtěl dát do pohody..už mě nebavilo jak se v tom domě pořád o něco báli a pořád jen štěkali, ale přitom nebyli schopni ani udělat kolem domu ochranný štít. Být to na mě, dávno tam je.
Prošel jsem kolem stánku s ovocem a svižně chytil jablko, aniž by si toho někdo všiml. O pár metrů dál jsem se spokojeně zakousl. Pěkné, červené, šťavnaté jablko. Jo, potřeboval jsem opravdu trochu vypnout. Posadil jsem se na lavičku, spokojeně dojedl jablko a sledoval lidi co kolem mě chodili sem a tam.
Najednou jsem ucítil, že mi vibruje telefon. Jo, fakt jsem si pořídil telefon. Hlavně kvůli Zaiře, kdyby se cokoli dělo tak ať mohu být při ruce. Zvedl jsem telefon. "Chybím ti?" Promluvil jsem s křivým úsměvem na rtech. Když jsem ale slyšel ji, a jak zněl její hlas, ztuhl jsem. Neodpověděl jsem, jen jsem se zvedl a aniž bych nějak sledoval to, kolik lidí mě sleduje, teleportoval jsem se na místo kam mě Zaira volala. Akorát včas. Proti ní šla Laux..LAUX! No potěš koště. Teleportoval jsem se přímo před Zairu. "Laux, vypadni odtud." Zavrčel jsem na ni nepříjemným tónem. Všiml jsem si Lucase. Bohužel, pořád se moje pozornost obracela hlavně proti Zaiře. Potřeboval pomoct, hned. "Přiveď sem Dasheen a pomozte mu. Budu vás krýt.." Promluvil jsem k Zaiře telepaticky a chytil ji za paži. Jakmile jsem se jí dotkl, poslal jsem ji do domu. Teď už se musela snažit sama.
Laux by nebyla až tak strašný protivník, kdyby nebyla takový psychopat. Neměla moc schopností na ničení, byla spíš takový tichý zabiják. Tedy byla by, kdyby nebyla psychopat. Byla nevyzpytatelná, nedalo se přímo určit co bude dělat.
Očividně ji moc netankovalo, že tu jsem..ona měla většinou všechno na salámu. Ok, tohle nebude hezký.
Vypadalo to, že ji moc nezajímám, chtěla jen dorazit Lucase. Sice tak už vypadal, ale asi si to chtěla pojistit. Otočila se a běžela přímo proti ležícímu tělu, což jsem tak nějak nemohl dopustit. Máchl jsem levou rukou, a nechal ji odletět dál po silnici. Pak se přesunul k ní a mezitím co se sbírala ze země jsem do ni kopl tak, že začala kašlat krev. Přitom se pořád smála..bože proč?
Hodil jsem očkem po Lucasovi, abych věděl, jak na tom jsou Dash se Zairou.

Nikdo z nynějších ovšem neměl dojem že jejich směrem se blíží početná smečka vlkodlaků vedená velice nebezpečnou dvojicí. Seth a Theron… Jako člověk byli k nerozeznání, mluvili stejně, oblékali se stejně...Ale jako vlkodlaci? Byli jiní. Jeden byl černý jako noc...a druhý byl jasně bílí. Celá smečka byla proměněna na vlkodlaky. Někdy se totiž stane že ve smečce zavelí instinkt. A tak tomu vážení bylo i dnes... Po dlouhé době ucítili pach toho viníka co jim zabil alfu.
V předu jako vždy běžel Theron a Seth krátce za ním, Bety a pak zbytek. Rozdělte se .. Okolo domu okamžitě zavelí oba dva jednohlasně. Smečka byla dosatetčně velká, aby minimálně zamezili rychlému útěku.
V tichosti byl dům obklíčen vlkodlaky... A tehdy Seth a Theron vyskočili z poza stromů a ukázali že tu jsou. (Dargo… Laux samozřejmě můžou cítít). Seth jakožto bílí vlkodlak... a Theron jako černý. tu a tam ze stínu stromů zasvítili oči ostatních členů smečky.. Všechny upřené na Laux. Theron a Seth se oba dva proti ní rozeběhli.

Pozorně jsem sledovala jejich střet, jak ta upírka uskočila a pak Lucase pěkně podrazila. Jenže Lucas spadl, ohýnky z jeho těla se postupně hasily, až tam nezbyl ani jeden a on jen tak ležel. Koukla jsem po upírce, která promluvila a vydala se směrem ke mně. Žaludek se mi opět podle mě tak o polovinu zcvrkl a můj mozek zase najel na plné obrátky. Zná moje jméno, Dargovo, Lucasovo, ... Lucase je ale těžké obelstít, není tak důvěřivý, že by jí všechno vyslepičil, ne? Jak nás zná? Nebo upírka z minulosti s nevyřízenými účty? A takhle jsem přemýšlela, zatímco se druhá část snažila vymyslet, co udělám. Měla jsem plán si s ní začít povídat, prostě jak se vůbec jmenuje, jak nás zná. Někdy si ti zlí také chtějí povídat, třeba by to klaplo. Haha. No, každopádně, moje třetí část začala počítat sekundy Dargova příchodu. Na začátku telefonátu zněl tak... Klidně, nevěděla jsem, co dělal, ale možná chtěl mít pohodu. Doufala jsem, že brzy přijde, snad si nemyslel, že si dělám třeba srandu a (zase) mě zachrání. Věděla jsem, že se uměl teleportovat a i toho využil a byl tady! Několik obav ze mě opadlo, načež na mě promluvil telepaticky a dotkl se mě a byla jsem v domu.
Roztáhla jsem oči, byla jsem v obýváku, ten krb, který předtím tak praskal už nepraskal. To víš, že to byla Lucasova práce. Pomyslela jsem si, ale na to nebyl čas. Vyběhla jsem na schody a brala je po dvou, abych se co nejdříve dostala k pokoji, kde by se Dasheen měla nacházet. Ani jsem neklepala a prostě tam vtrhla. "Dasheen, přišel upír a Lucas a není to vůbec dobrý." No, logičtější větu jsem v té chvíli vyplodit neuměla, ale věděla jsem, jak se Lucas s Dash mají rádi, takže jsem očekávala, že bude hned ready na to, jít se mnou. Schody jsem seběhla skoro tak rychle, jako vyběhla a snad i společně Dasheen jsem proběhla dveřma bez futer. Na což jsem si furt nezvykla, ale to absolutně nebylo podstatné. Důležité bylo jen to, že jsem doběhla k Lucasovu tělu a ohlédla se po Dargovi. Ta upírka se zrovna zvedala ze země a Dargo u ní stál, asi byl v pohodě, ale co tam dělali... vlci?! Nejdřív jsem párkrát zamrkala, jestli se mi to nezdá, jenže oni se rozběhli proti té upírce. Ok, tak ještě mi řekněte, že jsou tu vlkodlaci a ve finále to bude válka upírů a vlkodlaků jako v nějakém filmu. Tak jako tak jsem byla ráda, že alespoň Darius byl ok a já se otočila zpět k Dasheen, s čím bude potřebovat pomoct. Lucas spadl a hlavou si nabil o kámen. Možná měl otřes mozku? No, snad to bude v pohodě, jestli ne, tak jako... Ne, musí to být v pohodě, proboha. Otřes mozku to bude. Uklidnila jsem sama sebe, neboť jsem věděla, že Dash bude později potřebovat velkou oporu, ani jsem se nechtěla vcítit do její kůže, kdyby se něco stalo Dargovi, ale teď bohužel musely jít emoce a city stranou a musíme s co nejčistší hlavou pomoci Lucovi.

Laux vypadala, že má dost, a já měl v plánu ji dorazit. Trochu jsem se ale bál, co se po její smrti stane, protože Laux jako taková byla jenom vědomí co si vždy vybralo nového hostitele. nerad bych aby posedla třeba Dasheen nebo Zairu. Jo, popravdě už jsem si i Dasheen oblíbil. A netušil jsem, jak Laux vlastně funguje. Povzdechl jsem si. "Co s tebou?" Zamručel jsem. Pak jsem to ucítil. Co to bylo? Smečka vlkodlaků? Co tu dělá smečka vlkodlaků? Od Laux jsem ucouvl, nechal jsem ji dál dusit se krví. Pomalu se začala sbírat na nohy, asi to cítila taky, ale vypadala tím mnohem víc znepokojená, než já. "Znáš je? Víš co jsou zač?" Promluvil jsem na ni. Odpovědí mi samozřejmě byl jen šílený smích a chrčivé zvuky.
Couvl jsem od ní, tohle se mi nelíbilo. Během chvíle jsme byli obklíčeni vlkodlaky. Stáhl jsem se k Dash, Lucovi a Zaiře. Rozhodl jsem se ten zbytek moc nevnímat. Každopádně jsem dobře viděl, že ve chvíli kdy se na Laux vlci rozběhli a skočili po ní, prostě proletěli skrze ji. Jo, tohle byla Laux. Byla teď zraněná, a ošklivě, takže se stáhne. Ale chytit se nenechá. Promnul jsem si kořen nosu. "Dash, jak je na tom?" Promluvil jsem na anděla s naprosto uslzenýma očima. Chvěly se jí ruce, a šlo jí z nich světlo. Snažila se Luca vyléčit. Měl by být v pořádku..ale jak on tak Dash budou asi vyčerpaní. "Má rozbitou hlavu a asi otřes mozku..pár ošklivých ran a modřin po těle.." Zakníkala Dasheen zdráhavě. "Až bude on v pořádku, postarej se i o Zairu, pak si půjdeš odpočinout." Řekl jsem jí a pak sledoval černého a bílého vlkodlaka, kteří naprázdno chňapali po Laux, jejíž silueta pomalu bledla a mizela. Byla pryč, někam se přesunula..těžko říct kam. Povzdechl jsem si. Musel jsem ty dva dostat do domu, oba by si měli odpočinout..Zaira na tom snad nebude tak zle, ale i tak by bylo třeba aby se o ni pak Dasheen postarala. Dasheen se od Lucase stáhla s tím, že se brzy probudí, ale že potřebuje čas. Pokýval jsem jí a pak ji i Lucase přesunul k nim do pokoje, aby si mohli odpočinout. Hned na to jsem se vrátil k Zaiře a drbal jsem se na temeni. "Jsi celá?" Zeptal jsem se a chytil ji za bradu, kterou jsem si ji pak natáčel do různých úhlů, abych jí mohl prohlédnout.

Tak blízko, a přitom tak daleko no ne? Zdálo se že ji už mají. Přeci jen když už se zdálo že ji zabijí...ten zmrd jim vyloženě zmizel. Theron hlasitě zavyl. A on i Seth se proměnili na svoji lidskou podobu kde jeden vypadal jak druhý. "Prohledejte les.. ujistětě se že není v dosahu lesa..a pokud ji najdete víte co máte dělat.." Promluvili Theron a Seth naráz slovo od slova to samý.
Od každého se ozvalo jen souhlasné vrčení a za chvíli smečka byla pryč..a zbyli zde jen Seth a Theron. Laux..démonka … upír tohle jsme měli očekávat Therone.. Zavrčí Seth. Theron kývl "..Chyby se stávají našli jsme ji jednou najdeme ji znova.." mávl rukou nevědomky vytvořil menší proud vlny který se rozplácl na zemi. Tihle dva fungovali zvláštně.. Seth měl větší kontrolu nad tím co dělal s elementem..ale Theron? U něho se to prostě stalo.

Venku jsme s Dasheen prohlédly Lucase a Dargo se k nám po příchodu vlků přidal. Byla jsem za jeho bližší přítomnost moc ráda, ale teď jsme se museli věnovat hlavně Lucovi a Dash. Nechala jsem je mluvit a dělat svou práci. Tady už jsem asi moc pomoci nemohla, ale dopadlo to tak, že Lucas opravdu má poraněnou hlavu, otřes mozku a několik odřenin a modřin po těle, takže snad bude všechno v pohodě. Byla jsem ráda, že se v podstatě nestalo nic vážnějšího, co by nešlo uzdravit. Následně Dargo odteleportoval ty dva k nim do pokoje. Vlci mezitím jaksi asi vyhnali tu upírku a já se věnovala Dargovi. Zeptal se, jestli jsem celá a začal si mě prohlížet, nechala jsem ho, ať mě zkoukne. "Jo, mám maximálně tak naražený záda." Pousmála jsem se a koukala na něj. "A ty? Díky, že si tak rychle přišel... Teda teleportoval se sem." Trochu jsem se uchechtla a čekala na odpověď, jestli i on je v pohodě. "Jsem sem přišla a Lucas už s ní bojoval. Mimochodem nemáme vchodové dveře," opět jsem se musela pobaveně uchechtnout. Bylo fajn, jak se nebezpečí zase na chvíli stáhlo. "Pak jsem jí normálně odfoukla a ona se proletěla." Zatvářila jsem se jako největší šéf celýho světa a hrdě koukala na Darga, snažila jsem se ale jenom trochu odlehčit situaci. "Nakonec jsem teda letěla i já a pak jsem ti zavolala, to mi řekl Lucas a jak je z toho očividný, tak když už to řekl on, bylo to vážný. Lucas pak úplně celý vzplál, jenže ta upírka ho potom podkopla a on spadl a takhle se rozbil o tamten kámen." Mávla jsem rukou směrem ke kameni. Dál už to Dargo znal, protože už tady logicky byl. "No, akorát se mnou asi budeš muset házet sem a tam, ať si na ty pády zvyknu, jestli se mnou bude takhle házet každej druhej." Zazubila jsem se na démona vedle a letmě ho políbila.
Posléze jsem ale věnovala pozornost zase vlkům. Z těch už tam zůstali dva lidé. Přesněji kluci a vypadali víceméně stejně. Nadzvedla jsem tázavě obočí, když ten jeden vytvořil proud vlny, který se ale na zemi hned rozplácl. Nechápavě jsem se podívala na Darga. "Tak už tady máme i vlkodlaky, co ovládají vodu?" Nadhodila jsem tiše k Dargovi, jestli o tom neví víc a zase koukla na ty dva, jak tam stáli. Tak už tady máme hodně druhů... Anděl, démon, elementál, upír a vlkodlak. Zajímavý. Pomyslela jsem si pro sebe a čekala, co bude dál.

Moc se mi nelíbilo co jsem cítil, vlkodlaci byli zvláštní. Cítil jsem z nich tři různé pachy, a při tom měli oba ten jeden totožný. Skousl jsem čelist a vyslechl jsem prvně Zairu. Podle jejích slov měla maximálně naražená záda. Mno..aspoň, že nic horšího. I tak budu trvat na tom, aby se o ni Dasheen potom postarala. Zaira mi tak nějak v rychlosti shrnula co se stalo, a já se musel pousmát. Ačkoli jsem měl trochu zvláštní pocit z toho všeho, a popravdě jsem měl trochu obavy o Lucase, pořád jsem byl pyšný. Zaira ji dokázala odhodit za použití elementu. Bez mé pomoci. "Vidíš, já ti říkal, že to budeš brzy zvládat." Poplácal jsem ji po rameni s hrdým úsměvem. Když pak ale prohlásila, že s ní budu muset teď házet, aby si na to zvykla, musel jsem se spiklenecky pousmát. "Když si to přeješ." Polibek jsem si nechal líbit. Ale pak jsem se stejně zaměřil na vlkodlaky, kteří teď nevypadali příliš spokojeně. Zbytek smečky poslali aby se po Laux podívali. Teď už mi to bylo jedno, ať si posedne koho bude chtít, ale moji skupinku ať nechá na pokoji.
Zhluboka jsem se nadechl a sledoval jak si vlkodlak vytvořil pramen vody. "To nejsou jen vlkodlaci.." Odpověděl jsem jí mumlavě a sledoval je. "Jsou to taky elementálové..a démoni...?" Pak jsem se pomalu rozešel k nim. Proměnili se v lidi, byli asi jednovaječná dvojčata, nebylo prakticky možné je rozeznat. Nebyl jsem si moc jistý jak je oslovit. "Co vám ta svině provedla, že ji teď žene celá smečka?" Rozhodl jsem se nakonec pro svůj bezstarostný přístup. Zastavil jsem se od nich přibližně dva metry, dal ruce do kapes a tiše je sledoval, čekal jsem jak odpoví. Zairu jsem nechal ať mě následuje, chce-li.

Laux byla hodně zraněná když jen tak zmizela.. Možná by jinak něco zkusila? Kdo ví... Až tolik ji ti dva neznali Theron se otočí a ještě něco křikl "Ti na pozici Bety vás budou hlídat Nikdo nejde sám!" Smečku znali až dobře chvíli poběží po skupinách, a pak se každý rozdělí aby prohledali více území, ne ne ne. Těd je pravidlo že se chodí minimálně po dvou. Pak můžeme snadno předejít … tomu že se někdo nevrátí.
Na chvíli přestal Seth i Theron řešit co se tady stalo.. A podívali se na sebe, byl to jen krátký pohled..Ale ti dva dokázali mluvit i bezeslov. Jeden z nich trhl hlavou když Dargo promluvil a otočil se na něj. "Před lety nám zabila alfu.... Sic si to zasloužil..ale smečka má pár pravidel" pokrčí rameny jeden z nich

Konverzace s Dargem proběhla téměř rychle, byl na mě pyšný, alespoň tak vypadal a já byla ráda, že jsem něco dokázala. Jenže teď už se veškerá naše pozornost věnovala vlkodlakům. No, promluvíme si později, na to snad bude ještě času dost. Dargo si myslel, že to nejsou jen vlkodlaci, ale dokonce i elementálové, což se ukázalo tou vodou asi, ale ještě ke všemu démoni. Dost pravděpodobně to asi byla pravda, protože mám za to, že je Dargo schopný to všechno kompletně vycítit. Ale vlkodlaci, kteří jsou oba dva úplně stejní a oba jsou tedy elementálové? Zajímavé, byla jsem zvědavá, co to má být a tak či tak jsem doufala, že budou na naší straně. Každopádně se Dargo rozešel směrem k nim. Se značným zpožděním jsem se vydala s ním a poslouchala jejich konverzaci, přičemž jsem stála lehce za Dargem a prohlédla si je oba, ale to jsem nemusela, stačil by jeden, protože byli na chlup stejní.
Když odpověděli Dargovi na jeho otázku, dozvěděla jsem se, že jim ta upírka zabila alfu, proto po ní šli. Kývla jsem si hlavou jen tak pro sebe a sama jsem byla velmi zvědavá, tak jsem se rozhodla, že se taky zeptám. "A co jste vy dva zač?" Optala jsem se, i když jejich rasu už jsem díky Dargovi znala, ale doufala jsem, že to ještě nějak objasní a dozvíme se něco navíc.

---------------------------------------------------------Posun o týden----------------------------------------------------------------
Od celé události byl týden, přesně sedm dní, kdy se Lucas neprobouzel, spal tvrdě.. Žil ale nešlo ho probudit.. Nejedl nepil.. a samozřejmě když byl mimo tak nebyl schopen se sám umejt..umyl ho někdo jiný? To samozřejmě Lucas neví... a možná bude lepší když vědět nebude.
Až po týdnu jsem sebou byl schopný aspon trochu pohnout "mch....." zaskučel jsem ve snaze otevřít oči, šlo to až po chvíli.. Otevřel jsem oči "..K..kde..to jsem...?!" zašeptal jsem překvapeně a očima skenoval okolí nebo někoho kdo byl v té místnosti.. Moje hlava...

Všechno to bylo teď nějakou dobu divné. Vodní elementál byli vlastně dva kříženci vlkodlaka a démona, Lucas byl mimo hru, zemní elementál se pořád nikde neukazoval, Lina byla pořád Lina a jediná Zaira na sobě dokázala nějak pořádně zapracovat. Lucas byl už týden v bezvědomí a Dasheen byla péčí o něho ztrhaná. Opravdu se mi to celé nelíbilo. Mezitím co byl Lucas na "snové" dovolené, jsem se rozhodl začít se trochu snažit o nějakou bariéru kolem domu. Něco málo se mi podařilo, ale nebylo to něco, co by dokázalo dlouho zadržet, spíš nám to mohlo dát víc času a upozornilo by nás to na to, že se něco děje. Ještě to nebylo ani zdaleka hotové, ještě jsem musel od každého z obyvatel domu sehnat "část těla". AlespoŇ tak to popisoval rituál v knize. Jinak řečeno vlasy, zuby, krev, chlupy..a tak dále.
Ale abysme se vrátili k tématu. Lucas pořád spal, a mě začínalo být Dasheen tak nějak líto. Nakonec jsem ji poslal ať si jde lehnout, že u Lucase zůstanu než se probere. Odmítala ho totiž celou dobu nechat o samotě aprakticky nespala..teď si aspoň uleví.
Posadil jsem se do křešla v koutě místnosti, opřel se a zaklonil hlavu. Pak zavřel oči a chvíli nemyslel. Mohl bych si také zdřímnout. Jo, to by bodlo. A tak jsem začal pomalu vypínat, a málem jsem neslyšel známý hlas, ozývat se od postele, kde ležel Lucas. Prudce jsem zvedl hlavu a zadíval se na pomalu se hýbající tělo. Pousmál jsem se a teleportoval se přímo k němu. Pak si dal ruce do kapes a sledoval ho. "Jak se cítíš?" Zeptal jsem se jej přímo. Ačkoli mě to překvapovalo, byl jsem poměrně rád, že se probral. Jo, hodí se to..jestli to tu chceme tak nějak bez větších problémů všichni přežít, potřebujeme víc lidí na naší straně barikády.

Zdálo se že jsem nebyl sám v místnosti někdo tu byl se mnou, přítel...? nepřítel?... bratr? sourozenec? To byl ten problém, já neměl ani tušení kdo to je. Překvapeně jsem se zamračil když jsem se ho aspon trochu pořádně prohlédl. Kdo to je...? Proč mám pocit že bych ho měl znát...?..Proč si nic nepamatuju....? Začali se mi hlavou honit myšlenky .
Tělo sebou instinktivně škublo a já nějak moc rychle skončil na zemi, zaskučel jsem bolestí... on... se... TELEPORTOVAL?! "Kdo.---Kdo k ssakru jste?!" Vyšlo ze mě zmateně, trochu i vyděšeně.
Otočil jsem se na zemi, abych na neznámou osobnost mohl koukat z očí do očí. "Cítím se jakobych ... nevím... nevím nic...." zavrtěl jsem hlavou ve snaze si vzpomenout. Pak jsem vykulil oči.. "Ja....jak se jmenuje...? Kdo jsi? co tu dělám?!" Začali ze mě vyděšeně padat otázky a couvl jsem na zemi ke zdi, abych byl...od něj dál....? má to smysl když se teleportuje?

Byla jsem venku před domem a zlehka jsem trénovala svůj element. Za poslední dobu se toho zase celkem dost změnilo a všechno bylo trochu jinak, když byl Lucas mimo, vedení se v podstatě ujal asi Dargo, který se o nás staral, i když to pro mě zas takový rozdíl nebyl, neboť o mě se staral celkem často. Nikdy bych na začátku neřekla, že to tak dopadne, ale ani si nedovedete představit, jak jsem za to ráda.
Začínala jsem pociťovat lehkou únavu a vzhledem k tomu, že jsem to dnes nechtěla přehánět, rozhodla jsem se, že si půjdu dát něco rychlého do kuchyně. Nakonec jsem si dala jablko a sklenici vody, kterou jsem po mém "tréninku" zhltla hned. Červené jablko bylo dobré, měla jsem je radši, než ty zelené. Každopádně jsem v tu chvíli uslyšela nějaké hlasy v obýváku. Jediné, co jsem rozeznala bylo to, komu hlasy patřily - Dargo a Lucas. Pousmála jsem se, že se Luc vzbudil a řekla si, že ho půjdu pozdravit. Nechávat ho v jedné místnosti s Dargem taky ještě nemuselo být úplně bezpečný, hh. Samozřejmě jsem věděla, že už je to v klidu, ale víte jak se říká, že stará láska nerezaví? Řekla bych, že to tak platí i u nenávisti. Prostě nezapomenete. Ale taky mě zajímalo, jak se Lucas má.
Když jsem došla do obýváku, Lucas byl přilepený na zeď a Dargo stál kousek od něj. Ještě, že jsem sem přišla, už jdou po sobě. Uchechtla jsem se v mysli, ale nesedělo mi, že Lucas kouká tak nějak... Vystrašeně? Před Dargem by se takhle normálně neschovával. "Ahoj, co blbnete? Lucu, jsi v poho? Jak ti je?" Pousmála jsem se na oba a pomalu se zastavila kousek od obou. Vypadalo to trochu jako hra na kočku a myš a byla jsem zvědavá, co vyvádějí. Hlavně mi neříkejte, že po sobě fakt chtějí jít.