Lucasův dům

Čekal jsem snad všechno, jen ne to co se stalo. Překvapeně jsem Lucase sledoval. "Co blbneš..?" Nechápal jsem. Sledoval jsem jak couvá. Z postele spadl celkem dobře, takže ho asi nic po pádu nebolelo. Pomalu začal mluvit. Ptal se..nepamatoval si nás? "Lucasi..to je v pohodě..popral jsi se a byl jsi týden v bezvědomí. Já jsem Darius, tvůj nevlastní bratr, a tohle je tvůj dům." Mluvil jsem pomalu a jasně, aby chápal co se po něm vlastně chce. "Nedělej si z nás prdel chlape..co s tebou je?" Tohle bylo hodně špatný..Lucas ztratil paměť.. Podrbal jsem se na temeni..co teď dělat? Mezitím co jsem bratra sledoval, jak na mě vyděšeně civí, k nám přišla Zaira. Zatím nevěděla co se tu stalo. "Zairo..Lucas asi.." Odmlčel jsem se.. "...ztratil paměť.." Zamumlal jsem a tiše dumal. Co s tím? Co by mohlo pomoci?
"Myslíš, že by s tím kuře nco dovedlo udělat?" Koukl jsem se na Zairu tázvě, protože já jsem byl v koncích.

Nechápal jsem co se děje.... Tohle všechno bylo toho prostě moc. Já že blbnu?! Já ho neznám.... Nevím ani CK tu dělám. "My..... Se známe?" Zamraci jsem se nechápavě. Pak bohužel... Překvapení nebylo konec! Přišel někdo další! Překvapeně sem sebou trhl když jsem slyšel ženský hlas. "K...kdo jste...? ... Kdo je ... Lucas?!" Zamraci jsem se zmateně.
Jakoby mi až teď došlo co řekl "NEVLASTNÍ BRATR?!" Zamrkal jsem. Když Dargo řekl něco o kuřeti záclony chytly ohněm. "Co to...?!" Couvl jsem z dosahu

Přišla jsem k těm dvěma a Dargo mi vysvětlil, co se tady děje. Nadzvedla jsem obočí a přemýšlela jsem, jestli si ze mě dělá prdel nebo spíš proč to dělá, ale nebyla jsem si jistá, vypadal fakt vážně a o tomhle by si snad srandu nedělal, jenže soudě podle Lucasovy další reakce to tak doopravdy bylo. Jakože se ptá kdo je Lucas? "Víte, že tohle není moc vtipný?" Zamračila jsem se na oba, jenže pak Lucas "vystartoval" znovu a Dargo se zeptal, jestli by s tím Dasheen zvládla něco udělat a v tu ránu chytly záclony. "Proboha!" Vykřikla jsem ze šoku a nejdřív chtěla doběhnout pro vodu, že bych to uhasila, ale pak mi došlo, že vlastně umím foukat větříčkem a tak jsem vytvořila tak silný vítr, abych ten oheň sfoukla, i když už to bylo těžší, protože těch pár sekund přemýšlení záclonu pěkně rozhořelo. Teda ne to přemýšlení, ale ten oheň, chápete. Vítr jsme pocítili trochu i my, ale určitě ne tolik jako záclona, neboť jsem se pomalu ale jistě zdokonalovala, aby vítr vždycky šel jen tam, kam opravdu chci a neschytalo to tolik okolí.
Po uhašení jsem se koukla na Darga. "No, doufám, že s tím dokáže něco udělat, jestli nám Lucas bude jen tak zničehonic zapalovat nábytek, aby za chvíli jen tak zničehonic nezapálil celý barák, protože bude ještě hodně zmatený." Trochu jsem se uchechtla, ale ani ne tak vesele, spíš trochu zoufale a koukla na Lucase.
"Heleď, chce to klid, očividně si nepamatuješ vůbec nic, kdo jsi ani tak. Můžu tě ujistit, že nám dvěma a ještě dalším pár lidem, kteří obývají tenhle dům, tak těm věřit můžeš, jsi tu v bezpečí a nic ti tu nehrozí, musíš se teď hodit do klidu, abychom ti vysvětlili, kdo jsi a najdeme ti pomoc." Řekla jsem, co nejlepšího mi přicházelo na jazyk a koukala na střídavě na Darga a pak na Lucase.

Promnul jsem si kořen nosu. Na tohle byla moje trpělivost krátká. Lucas byl zmatený a netušil co se stalo, kdo jsme, kde to je a tak dále. A aby toho nebylo málo, když jsem promluvil o Dasheen, podpálil záclony. Naštěstí vedle mě stála Zaira, která na tom byla s ovládáním každý den lépe a lépe. Hrdě jsem se usmál. "Pěkné." Pochválil jsem tmavovlásku. Teď jsme ale museli zavolat Dasheen, aby se na to co se stalo podívala. Ta z toho bude mít sama určitě taky strašnou radost.
Zaira se snažila s ním jakž takž normálně mluvit, ale nevěřil jsem tomu, že to bude k něčemu dobré. Ale Dasheen třeba bude vědět co a jak teď. "Nah..zajdu pro kuře." Zamumlal jsem a koukl na Zairu. "Ona už bude vědět asi víc..počkej tu s ním..a brácha..ty už nic nepodpal.." Broukl jsem k němu a opustil místnost. Pomalu jsem došel za Dasheen, kterou jsou probral a poslal za těma dvouma pošukama. Sám jsem se pak vyvalil na gauči, hodil ruce pod hlavu a na okamžik si užíval, že nemusím nic vnímat.

Tohle bylo více než šílené... tohle přece nebylo možné!
"Co...se děje....?" můj pohled se proměnil spíše ve vyděšený, nechápal jsem co se děje.. proč se to děje a proč si nic nepamatuji.
"ten ohěn tu byl z ničeho nic?!" pípl jsem vyděšeně nechápal jsem to.. nic z toho..a tohle všechno tady bylo víc než děsivé..
Mlčel jsem a sledoval oba zase jsem začal být bílý protože se mi z nějakého důvodu začalo dělat zle v žaludku.
Bezeslova jsem si sedl na postel a snažil se zklidnit své zrychlené dýchání, ovšem nešlo to. Byl jsem vyděšen

Když Lucas podpálil záclonu, naštěstí se mi ji podařilo celkem v pořádku uhasit a Darius mě dokonce pochválil, což mě upřímně potěšilo. Lucas ale vypadal stále velmi zmateně a tak jsem ho pozorně pozorovala, načež Dargo odešel pro Dasheen. Měla jsem tedy Lucase na starost sama. Nejvíce mě zaskočilo, když řekl, jestli tu ten oheň byl zničehonic. Tohle nebylo vůbec dobrý. Vždyť ani nevěděl, že to podpálil on!
Jen jsem tak přemýšlela, co budeme dělat, když konečně přišli Dargo s Dasheen. Lucas, který seděl na posteli, vypadal, že to s ním sekne. "Ani nevěděl, že tu záclonu podpálil on." Broukla jsem tiše k těm dvěma. Tahle situace nabírala špatné obrátky, teď už by jen stačilo, aby se tu objevil opět někdo, kdo nás chce zabít a byla by to totálka. Začala jsem zoufale vrtět hlavou a sledovala Dasheen, která hádám, bude brzy potřebovat i naší podporu. Nevím, co bych dělala, kdyby se něco takového stalo Dargovi. Vždyť bych mu ani neuměla pomoct. Raději jsem se nad tím ale snažila přestat přemýšlet, i když jsem se stejně podívala na Darga a trochu si to představila.